První oceněným laureátem je PhDr. Bohumil Svoboda. Cena je udělena za příkladnou obřanskou odvahu a celoživotní angažovanost v lidové straně.

Narodil se v Brně roku 1924. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na FAMU. Z FAMU byl v lednu 1949 pro svoji víru vyloučen. Na Filozofické fakultě dokončil studium doktorskou prací na téma Thomas More a jeho utopie.

Po studiu se snažil věnovat filmu, ale komunistický režim mu to v 50. letech dlouhodobě neumožnil. V 60. letech pracoval v experimentálním multimediálním divadle Laterna magika, které ve své době představovalo světovou avantgardu. S Laternou magikou se dostal v roce 1968 do Texasu na světovou výstavu Hemisfair, kde dostal nabídku na práci pro divadlo Dallas Theater Center, kde pracoval v letech 1969–1971.

Trvale spolupracoval s katolickým disentem a podzemní církví, obvykle v pozici „těsně na hranici povoleného“. Od roku 1985 organizoval tzv. Obrodný proud v Československé straně lidové. Po řadu let byl blízkým spolupracovníkem Františka kardinála Tomáška.

Dne 28. listopadu 1989 byl zvolen prvním místopředsedou Československé strany lidové a v této pozici se zúčastnil řady jednání a událostí Sametové revoluce.
Věnuje se publicistice, zejména sepisuje biografická díla o katolických osobnostech v komunistickém režimu. Při psaní knih s ním například spolupracovali Jan Hartman, Václav Vaško, Jiří Reinsberg, Jaroslav Polc, Jaroslav Škarvada či Karel Otčenášek.
Dne 5. 7. 2012 mu byla na Velehradské pouti udělena pamětní medaile České biskupské konference "za celoživotní angažovanost ve prospěch dobra".
Je ženatý a má dva syny, Tomáše a Pavla, kteří se angažují v KDU-ČSL.

Druhým oceněným je pan Mgr. Pavel Pecháček. Oceněn je za odvahu v boji proti komunistickému režimu.

Narodil se v roce 1940 dva měsíce poté, co Němci zatkli jeho otce Jaroslava Pecháčka. Jeho otec byl vězněn v Terezíně a po válce pracoval na předsednictvu vlády. V roce 1948 museli oba rodiče emigrovat a celá rodina se setkala až po dvaceti letech za pražského jara. Převaděč, který převáděl rodiče za hranice, totiž odmítl kvůli vyzrazení převaděčské cesty převést i děti, čímž jim zachránil život.
Gymnázium začal studovat v Poděbradech společně s Václavem Havlem či Milošem Formanem, protože jej v Praze nechtěli z politických důvodů přijmout.

V roce 1958 začal pracovat v Československém rozhlase nejprve ve sportovní rubrice a posléze se stal roku 1965 režisérem. Když se jeho otec stal ředitelem Svobodné Evropy, byl přeřazen do oddělení pro mládež, kde režíroval pohádky.

Po Pražském jaru odešel do Mnichova a pracoval v Rádiu Svobodná Evropa. Roku 1974 odešel do Washingtonu, což, jak se později dozvěděl, zabránilo únosu jeho syna a připravovanému pokusu o jeho fyzickou likvidaci ze strany Státní bezpečnosti. V redakci Hlasu Ameriky se dostal opět ke sportu a specializoval se na NHL.
V roce 1989 přijel do Československa a octl se s mikrofonem v ruce na demonstracích na Václavském náměstí. Posléze se stal ředitelem československého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Stanice od roku 1995 sídlí v Praze a spolupracuje s Českým rozhlasem.

Hlas Pavla Pecháčka je hlasem, který stál jednapadesát let za Svobodnou Evropou a Hlasem Ameriky a který znají všichni posluchači před listopadem i po listopadu, kteří toužili a touží po kvalitní publicistice. Pavel Pecháček byl členem Československé strany lidové.


Třetím v pořadí, kdo získá letošní ocenení je Mgr. Jan Čižinský

Narodil se v roce 1978. Vystudoval historii a latinu na Filosofické fakultě a politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd University Karlovy. Je učitelem dějepisu a latiny na základní a střední škole a také učí hospodářské dějiny na Filosofické fakultě University Karlovy. Je ženatý a má dvě dcery. V KDU-ČSL působí jako zahraniční tajemník.

Deset let vedl skautský oddíl v Břevnovském klášteře v Praze a organizační schopnosti využívá i v komunální politice jako předseda KDU-ČSL v Praze 7. V prosinci roku 2011 oznámil na jednání Zastupitelstva Městské části Praha 7, že se pokusí za pomoci místního referenda zabránit koupi předražené radnice za 914 milionů korun. S dalšími občanskými sdruženími a politickými stranami a za pomoci desítek občanů se mu pod žádost o referendum podařilo sesbírat požadovaný počet podpisů. Praha 7 ovšem referendum o radnici vyhlásit odmítla. Jako zmocněnec přípravného výboru referenda pak musel za pomoci hlavně svého bratra, advokáta Pavla Čižinského, referendum obhájit u soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu zachránil institut místního referenda, vešel do právních dějin a posloužil jako precedens pro další velké referendum organizované v Plzni.

V současné době jedná Praha 7 o koupi budovy za 270 milionů, což potvrzuje, že se referendem podařilo ušetřit přes půl miliardy. Jan Čižinský se nyní v Praze 7 soustředí na počet míst ve školkách, vystupuje proti hernám a hazardu a medializuje konkrétní případy plýtvání ve své městské části.